Škola v přírodě 2018

19. -25.5.2018 Kytlice



Škola v přírodě 2017


ZÍTRA ODJÍŽDÍME MEZI 13:30 - 14:00
PŘÍJEZD DO PRAHY ASI OKOLO 16:00

11.5.2017 

Popáté vyšlo slunce nad našimu hlavami. Vinnetou pro nás připravil poslední zkoušku. Vydali jsme se na cestu po stopách a plnili úkoly od velkého Manitoua. Naučili jsme se žít v přírodě, poznávat jí a chránit, být kamarádi a pomáhat si. Cesta byla těžká, do velikého kopce, přes kameny, kmeny a potoky (museli jsme si i postavit most). Kus cesty jsme úplně potichu šli po provaze, ale všichni jsme to jako správní indiáni zvládli. Sladká odměna byla ukryta v korunách stromů a v našem teepee nás čekala krásná trička s lapačem snů. Vinnetou se s námi rozloučil.  HOWG. 

10.5.2017

Bílý muž postavil na naše území koleje a tak jsme nasedli na ohnivého oře a jeli prozkoumat území Harrachů. Projeli jsme čtyři tunely, přejeli vysoký most, podívali se oknem do Polska ... Odpoledne jsme se vydali po zvířecí stezce na průzkum okolí, pozorovali jsme místní faunu a flóru, v lese jsme stavěli domečky. Posilněni zdravou krmí, vydali jsme se okolo Skalní věže zpět do našeho teepee. cestou nás přišla pozdravit srnka a mravenci. 

9.5.2017

Ozdobou každého šikovného indiána je čelenka. V souboji o pět orlích per jsme ukázali svou rychlost, obratnost, postřeh a kamarádství. Páté orlí pero získal ten, kdo udělal dobrý skutek a dodržoval dávnou moudrost indiánských kmenů: nelži, pomáhej ostatním, chraň přírodu, buď slušný, poslouchej dobré rady starších, buď kamarád, každý den udělej něco dobrého. Proto nás teď všechny zdobí indiánská čelenka. Bílý muž nedaleko našeho teepee razí mince, proto jsme ho šli odpoledne navštívit a každý si jednu minci vyrazil. Zprávu jsme vám z důvodu nedostatku jiných signálů odeslali pomocí signálů kouřových, ale protože si nejsme jisti, že je umíte vyluštit, využii jsme náhlé přítomnosti signálu v našem teepee. Dnes byl celý kmen Moberykome zahalen v kožešinách, velký Manitou na nás seslal chumelenici. 

8.5.2017

Při snídani jsme si všimli, že Vinnetou byl na lovu a ulovil bizona Niklova, ojedinělý druh vyskytující se pouze na českých lovištích a vyznačující se červenou barvou s 90% zvrásněním. Chtěli jsme se také naučit lovit a proto jsme se vyzbrojeni tomahavky vydali lov. Cestou na pláně plné bizonů jsme museli vystoupat po 365 Mariánských schodech. Ale stálo to za to! Pod Mariánským kopcem se nám všem podařilo tomahavkem bizona ulovit. Počasí bylo překrásné a tak jsme dál putovali přes Albrechtice zpátky do našeho teepee. Úspěšný lov jsme oslavili dobrým jídlem a zpěvem písní u totemu. Mezitím na stěny našeho teepee dopadly první dešťové kapky a tak jsme odpoledne strávili při vytváření lapače snů. Už nám visí nad postýlkou. Do jeho pavučinek se zachytí všechny špatné sny a ty pěkné sklouznou po peříčku k nám pod peřinku. Sekaná z uloveného bizona nám tak chutnala, že pan kuchař vydal 43 přídavků. Dobrou noc 

7.5.2017

Dnes po východu slunce nás čekalo překvapení. V jídelně nás čekal malý kluk. Jmenuje se Vinnetou a pozval nás, abychom si společně s ním hráli. A tak se naše obydlí proměnilo v teepee a my v kluky a holky z kmene MOBERYKOME. U totemu jsme si poslali stisk přátelství, zakřičeli indiánský pokřik a vydali se na dalekou cestu k Protržené přehradě. Cestou jsme pozorovali přírodu, poznávali květiny a viděli jsme vajíčka mloka. Cestu jsme všichni zvládli a do indiánských deníků získali první obrázek. Po vydatném obědě a krátkém rozjímání v teepee jsme se vydali na průzkum okolí, prošli jsme stezkou odvahy a nikdo z nás nezapomněl tajné heslo. Teď už odpočíváme v našich teplých postýlkách a zdají se nám krásné sny. 

6.5.2017

Desná nás přivítala slunečným počasím. A tak hned potom, co jsme se ubytovali a naobědvali, jsme se vydali na průzkum okolí. Došli jsme ke skokanským můstkům, přečetli jsme si informační tabule o Protržené přehradě. Bylo to velké neštěstí, děti pak sledovaly na  domech značky, kam až sahala voda, který kámen asi přinesla a který dům poničila... Pak jsme sledovali modrou turistickou značku, která nás dovedla ke kostelíků a odtud zpátky do chaty. Hlad byl veliký, skoro všichni jsme si šli přidat. A už spinkáme, dobrou noc. Signál se tu vyskytuje pouze ojediněle a místy, to je krása!!!! Tak se nelekejte, pokud se nedovoláte, všichni jsme v pořádku a těšíme se co nás čeká zítra. 


Škola v přírodě 2016 

20.5.2016

Naše pážata se vydala navštítit 6 hradů ve zdejších hlubokých lesích. Na Červeném hrádku si společně se statečnými a obratnými rytíři zacvičili, rytíři Modráskové z Obláčkového kopce je pozvali na slavnost, kde předvedli své taneční umění a zpěv. Rytířům Bílého plátna pomohli opravit obrazy, které jim loupeživí rytíři zničili. Spolu s rytíři z Fialkova obdivovali překrásnou zahradu plnou stromů a květin, rytířům Smrčkům ze Zeleného hradu pomohli uklidit les, aby byl krásný a upravený. Rytíři Žlutých z Motýlkova je pozvali  do svého zvěřince, kde chovali různá zvířata. Při návratu na svůj hrad objevili poklad: truhlici plnou zlaťáků a oděv rytířský.

Po vydatné hostině hrad navštívil král se svou chotí a v obřadní síni pasoval pážata na rytíře.

Kdo je rytíř nemá strach,

ani ve dne, ani v tmách.

Nechová se zbaběle,

chrání svoje přátele.

Rytíř v nouzi pomáhá, 

tak zní moje přísaha.

Rytíři se pak chystali na návrat do svých panství, naplnili truhlice oděvem i potřebami rytířskými. Ač některé truhlice byly velikosti nepatrné a oděvu bylo přemnoho, podaří se snad na rodná panství dopravit vše. 

K slavnostnímu přivítání rytířů se připravte mezi pravým polednem a následující půlhodinou. 


19.5.2016

Jó, pane králi, jedem z velké dáli, jedem z velké dáli, jen soutěžit a hrát.

Dnes na hradě proběhla velká společenská událost - rytířské klání. Pážata čekala jízda na koni, střelba lukem, házení kroužkem, skákání v pytli a vytlačování protivníka dřevcem. Všichni bojovali poctivě, odvážně a směle.

Dokázali, že si zaslouží získat další rytířskou ctnost - vytrvalost.

Odpoledne jsme navštívili Království vláčku Špindleráčku a projeli údolím Svatého Petra.

A před slunka západem jsme drželi palce, ale tenhle turnaj jsme nevyhráli...



18.5.2016

Od slunka východu !!!! se pážata věnovala zpěvu a rukodělným pracem, aby se po obědě v plné síle mohla vypravit do Krakonošova království.

Za pomoci mnoha koňských sil vystoupala až ke tvrzi zvané Špindlerova. Roucha sic oblékla ještě teplá,ale provázelo je slunce vykukující z mráčků nepatrných a mírný větřík....

Cesta se klikatila mezi patníky oddělujícími země české a království polské.Pod vypálenou tvrzí zvanou Petrova byla první zastávka na dobrou krmi a nápoj lahodný a pak už pážata prošla stezkou kamennou s deskami k poučení o přírodě krkonošské a zručnými řemeslníky zvířaty vytesanými k tvrzi zvané Moravská. Odtud cesta klesala k tvrzi Davidově a na Dívčí lávky odkud bys na Venuši kamenem dohodil.

Zážitků bylo hodně, nožky trochu bolely, po večeři chutnala zmrzlina a dobrou noc.



17.5. 2016

Ráno se nám vůbec nechtělo zpod duchny, ale protože jsme stále hladová pážata, vůně dobrot z kuchyně nás vyhnala z postýlek.

Potom nás čekala cesta k získání další rytířské ctnosti - statečnosti. Každý sám prošel k prameni s živou vodou a pokropil si hlavu, aby přemýšlela....., ruce, aby byly šikovné......, nohy, aby nebolely.......

Někdo šel i dvakrát. A pomohlo to, nohy už nebolí. A to jsme dnes ušli 10 218 kroků.

Odpoledne opět v rukavicích, ale šetříme sílu před zítřejší výpravou do Krakonošova království, takže jen na chvíli.

Dobrou noc.



16.5.2016

Po vydatném odpočinku a dobré snídani nás čekal těžký a nebezpečný úkol: zachránit ovečku ze sítě obrovského pavouka. Pážata byla pozorná a statečná, opatrně prošla sítí a ovečku osvobodila. 

Odpoledne jsme se vydali prozkoumat okolí našeho hradu za počasí, které bylo v duchu čtvero ročních období. Zítra už to bude bez rukavic!

Spěte klidně, pážata už také spí.


15.5.2016

Ráno jsme se celá královská družina vydala překonat hradby Lesního hradu. Pážata byla velmi statečná a překonala nástrahy hradu, ale i počasí. My se zimy ani sněhu nebojíme!

Stát se rytířem není jednoduché, a tak naše pážata musí každý den složit jednu zkoušku.  Dnes to byla zručnost. 

Rytíři ze Stromoví, rytíři ze Štístkova, rytíři ze Slunečného vršku, rytíři ze Sovího hradu, rytíři Statečného srdce a rytíři z Kamenného hradu si vytvořili své rodové erby a vlajky. 

Milí rodičové, Vaše pážata jsou statečná, spokojená, najedená a už spí.


14.5.2016

Jede král, jede král ... král se svou družinou a pážaty přijel do Sluníčkového království na hrad Venuši. Přivítalo je sluníčko, výborná krmě a útulné komnaty. A hned se vydali prozkoumat blízké okolí hradu. Cestou potkali vládce zdejších hor Krakonoše a  na břehu Labe navštívíli hrad pánů z Provazova, který si důkladně prolezli. Po vydatné hostině ulehla pážata na svá lože a odpočívají před dalším dobrodružstvím. 

Královská družina i Vám přeje dobrou noc, pážata jsou spokojená.

 

 

ŠKOLA V PŘÍRODĚ HARRACHOV 2015

1.5.2015

Autobus se po počátečním zlobení polepšil a cesta probíhala pohodově. Projeli jsme dešťovou oponou a objevil se před námi celkem sluníčkový Harrachov. Pan kuchař už na nás čekal s bramboračkou a výbornou svíčkovou a knedlíkem. Jen co jsme vybalili, vydali jsme se na liščí stezku a zkusili si projít její překážkovou cestou. A po večeři sprcha, zuby, pohádka, pusinka a teď už všichni spíme. A my zdáli slyšíme: góóóól!!!!!!!!!!!!!!!!!!


2.5.2015

Ráno tu na nás čekala čarodějnice Rampepurda a pozvala nás do pohádky. Tak jsme se vydali hledat pohádkový palouček. Našli jsme ho snadno - vedla na něj zlatá brána. Našli jsme v ní zlatý dukát a za ní na nás čekal první úkol - sestavit obrázky čarodějnic. Po obědě jsme vyrazili k největšímu skokanskému areálu na světě!!! užili jsme si sluníčkového hraní na písku i na sněhu. Hugo je boží -  jahodové knedlíky s kupou šlehačky  si přidal skoro každý. Dobrou noc


3.5.2015

Rampepurdino koště ráno zkoušel čertík. On i jeho bratříčci vůbec vymýšlejí samé lotroviny. Strkali se, hádali se, dováděli před vraty, velký hrnec porazili, vysypali dukáty. Pavouk si je hned schoval pod svojí pavučinu, ale my jsme byly stateční a dolezli jsme pro ně. Čerti nám dukáty vyměnili za zmijáky.  


4.5.2015

Do parapetu nám bubnoval déšť a nám se krásně spalo. Ale po snídani jsme za svitu sluníčka vyrazili přes celý Harrachov do místní sklárny. Viděli jsme jak se fouká sklo a navštívili jsme i historickou brusírnu. A viděli jsme i turbínu, která pohání brusky, bylo to krásné a několik dětí už si vybralo svou budoucí profesi. Zpátky nás přivezl vláček.

Rampepurdu dneska navštívil její kamarád vodník Mumláček a tak se za ním vydáme.

Pláče, pláče vodníček, kdo mu vodu špiní? Už tu nejsou kapříci, cejni ani líni. Víly tady netančí, je tu samé smetí, tak mu, prosím, pomozte, moje milé děti.

Tak jsme se vypravili za vodníčkem Mumláčkem k vodopádům a cestou jsme hledali, co do lesa nepatří. Na naučné stezce jsme se dozvěděli, jak zvířata tráví zimu. Žába se zahrabe do země, spí a je podchlazená. A proto neumí co? (soutěžní otázka pro letošní rok) Kreativitě se meze nekladou. 

Brdkovi ... vloni velké boty, letos velká výhra!!!!! Za odměnu můžete naučit žábu lyžovat. DOBROU NOC

 

5.5.2015

Dopoledne jsme se podívali do dolu, kde se těžil fluorid. V podzemí byla zima a mokro, ale nám se tam moc líbilo. Naše exkurze působí na děti přímo náborově, někteří se chtějí stát horníky. Už víme, že horníci nelezou po horách, ale kutají v dolech.                                                       

Kamarádka naší Rampepurdy, pohádková ježibabka, má hlad a snědla si celou chaloupku: "Opravíte okna, střechu, ježibabě pro potěchu?" Tak jsme se do toho pustili a ona nám za to vyčarovala perníčky. A pak jsme závodili, běhali, skákali, hráli fotbal ........ a užívali si sluníčka.

Včera byla soutěž. Dnes bude taky. Ale MNOOOOOOHEM náročnější. Protože vy všechno hned uhádnete. 

KOLIK SKLENIČEK VYFOUKNE SKLÁŘ ZA SMĚNU? KOLIK PIV VYPIJE ZDATNÝ SKLÁŘ PŘI TÉTO PRÁCI? A KOLIK HO TO STOJÍ, KDYŽ NEMÁ NOVOSAD NAROZENINY?


6.5.2015

Rampepurda si v noci vyrazila, holka nerozumná, v dešti. Cestou narazila na zlého čaroděje Mrakomraka, který letěl na Loveckou Mumlavu a chtěl všechno, zničit, zkazit, ROZBÍT. A taky kazil. Poslal mraky a déšť a myslel si, že nás zastaví. Nás ale nezastaví NIC. Vzali jsme si pláštěnky a vyrazili jsme do lesnického muzea Šindelka, kde jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o lese, zvířatech a přírodě v Krkonoších. Lesníkem nechce být nikdo. 

Drápy, zuby krokodýlí, v kámen změň se v tuto chvíli!!! Mrakomrak vyhrožoval, ale Rampepurda nám poradila, jak na něj. On totiž nemá rád kouzelná slovíčka : prosím, děkuji, pomoc, srdíčko.....a my mu ukážeme, že je hezké mít kamarády a pomáhat si. Fáborky nám ukazovali cestu a nic nepomohlo, když nám jich kus Mrakomrak vysbíral. Čerti nám hodili kouzelné klubíčko a to nás vedlo dál. Cestou jsme museli splnit záludné Mrakomrakovy úkoly, ubránit se jeho čarování a uvařit kouzelný lektvar. A čarovali jsme : Když se všichni semkneme, zaklínadlo řekneme. Čaroděje přemůžeme a poklad si nalezneme. A našli jsme : krásná čarodějnická trička! Rampepurdo děkujeme a přijeď se na nás podívat do školky!!!!!!!!!!

Ahoj rodiče, tak zítra okolo 15.30-16.00 budeme v Praze. Děti už spinkají a těší se na vás. Vy můžete ještě 48 minut přemýšlet o životě skláře a psát./ je 8.12 /.

Tak nic, sklář nám důvěrně sdělil, že když to jde, tak udělá 600 sklenic za směnu a vypije až 15 piv. Pivo stojí 5 Kč. Když má pan Novosad narozeniny je pivo zadarmo. Pípa stojí vedle pece, takže to nemají daleko. Kromě toho pijí i vodu a od pece neodbíhají, vypotí to.  Dobrou noc.